Úvod / Články

Středověké podkovy v obrazech a iluminacích

13. 01. 2017 Autor: Rossy 8715× 8
Tentokrát jsem na pochybách, jestli mám použít úsloví v souvislosti s podkovami, že jedním z důležitých prvků poznání je ikonografie. Ne, že by se ve středověkých kresbách či malbách neobjevovaly, ale chybí nám u nich důležité detaily potřebné k přesnému určení typu. Tak tedy alespoň pár poznámek k tomu co vyčíst můžeme.
Začnu více zeširoka. Pomineme-li keltské podkovy a hiposandály používané v antickém Římě a to, že podle archeologických výzkumů se znovu objevily v Evropě asi v 6. století, pak nejstarší důkaz o jejich použití z písemných záznamů o "půlměsíci s hřebíky" jako součásti seznamu jezdecké výbavy pochází až z roku 910 našeho letopočtu. První písemná zmínka o okovaných koních u nás se váže k roku 1040 a to k bitvě u Brůdku. Od 11. století už byly podkovy v Evropě, k ochraně kopyt koní, běžně používány. První podkovy nebyly ještě vybaveny tak mohutnými ozuby a měly tři, zřídka čtyři, čtvercové otvory pro hřeby na každém rameni. Mnohdy funkci ozubů i v období vrcholného středověku zastávaly hřeby s velkou čtvercovou hlavou. V iluminacích jsou to ty, jakoby "vlnkovité", spodní okraje podkov. Jen v několika málo kresbách jsou však tyto hřeby zachyceny samostatně. Naštěstí někdy zdobily i dobové šlechtické erby a tak se nám jejich tvar zachoval. Ve své době, kdy ještě nebyla vybudována v mnoha oblastech síť cest, byla takto okovaná kopyta koní důležitá stejně jako hrubé vzorky pneu dnešních terénních automobilů. Pravděpodobně z oblasti dnešní Francie se začínají šířit podkovy s většími ozuby a význam hřebů, jako jejich náhrady, se vytrácí. Postupem doby a vývojem vzniklo více typů ozubů, které už svým tvarem reagovaly i na potřeby jezdce, rolníka či dopravce. Ať už jsou to ozuby "klíncovité", ozuby tvořené volným ohnutím konců ramének, podkovy s trapézovým ozubem, zvané někdy, podle užití, podkovami turnajovými a tak dále. Právě určení tvaru ozubu a tím i identifikace podkovy je ve středověkých iluminacích a mnohých obrazech takřka nemožná. To samé platí o dohledání hmatce. I když ten by se měl vyskytovat na podkově od 14. století a jak někteří autoři tvrdí, možná o něco dříve, tak středověké iluminace o nich "mlčí". Sami můžete, na těchto mnou prezentovaných výřezech středověkých a raně novověkých iluminací a obrazů, posoudit, co nám dávní umělci dokázali sdělit.
Ještě si  neodpustím jednu zajímavost, která se týká podkov. Jde o starodávný zvyk přibíjení podkov nad vchody příbytků. Jsou známa mnohá vysvětlení a já Vám představím jedno z pohledu křesťanství se vznikem ve středověku. Stojí za ním svatý Dunstan, mimo jiné i patron kovářů, který žil v letech 909-988, tedy v době prvních písemných zmínek o podkovách. Když se ďábel, maskován za krásnou ženu, snažil odlákat jej od práce u výhně, Dunstan počkal, až byly jeho kleště dostatečně žhavé a uchopil ďábla za nos. Když se ďábel podruhé objevil jako unavený pocestný s tím, že potřebuje pohostinství a nové podkovy pro koně, Dunstan řádně přibil podkovu na kopyto ne koně, ale satana. Pro samou bolest pak ďábel Dunstanovi slíbil, že nikdy nevstoupí do domu, kde bude přibita podkova. Tak byla podkova přeměněna na talisman.
ROSSY

 Autor: Rossy

Komentáře

macejstrazovec

13. 01. 2017, 12:36

Pekný článok Rossy.

macejstrazovec

13. 01. 2017, 18:34

Toto je len taký doplnok - v knižke Kôň a človek v stredoveku, ktorá sa vzťahom týchto dvoch tvorov zaoberá z historického hľadiska, sa dozvedáme, že kone sa na našom území začali podkúvať vo väčšom až cca v 13. storočí, teda keď sa začali rozvíjať stredoveké mestá. Kone sa z pastvín presunuli do stiesnených chlievikov (väčšinou mali len úzke stojiská), kde stáli vo vlastnom hnoji a trpeli po väčšinu dňa nedostatkom pohybu, no na druhej strane sa od nich vyžadovala práca na spevnených cestách - bez toho, aby na tento povrch boli kopytá vopred privyknuté.
Samozrejme, že konské kopytá v takýchto podmienkach nemohli optimálne fungovať - začali sa štiepiť, lámať, vznikali otlaky a abscesy, objavovalo sa krívanie a neochota pracovať na pevnom, kamenitom povrchu. A keďže stredoveký ľud si nemohol dovoliť vyriešiť príčiny problémov - teda kone chovať na pastvinách - uchýlil sa k rýchlejšiemu a pohodlnejšiemu riešeniu, teda k obyčajnému potláčaniu dôsledkov. Keďže takto chovaný kôň sa nemohol postupne prispôsobiť podmienkam, v ktorých mal pracovať, ľudia dospeli k presvedčeniu, že potrebuje ochranu kopýt, najlepšie železnú. copy

Rossy

13. 01. 2017, 22:00

No protože jsem se snažil o takovou všeobecnou informaci z prostoru Evropy a i ty iluminace většinou nejsou z Čech, tak tu mám odkaz na jednu anglickou knihu o koních středověku.
http://virtuabis.free.fr/The%20Medieval%20Horse%20and%20its%20Equipment.pdf

A jedna diplomová práce tady od nás „Využití koní v raném středověku"
https://www.google.cz/#q=Diplomov%C3%A1+pr%C3%A1ce+%E2%80%9EVyu%C5%BEit%C3%AD+kon%C3%AD+v+ran%C3%A9m+st%C5%99edov%C4%9Bku+

macejstrazovec

14. 01. 2017, 10:26

pozriem

Rossy

15. 01. 2017, 10:12

A třeba ještě jeden odkaz na práci z toku 2016.......
Morfologická analýza podkov 10. - 15. stol.ve vztahu k druhu koně

https://is.muni.cz/th/402261/ff_b/Bc_final_402261_9k8pa.pdf

Rossy

04. 07. 2019, 23:02

Jedno z prvních odborných zobrazení podkov:
FIASCHI, Cesare, Trattato dell’imbrigliare, atteggiare e ferrare cavalli
, Bologna, Anselmo Giaccarelli, z roku 1556. 24 zobrazených podkov na straně 162-165
https://books.google.it/books?id=0ctWAAAAcAAJ&printsec=frontcover&hl=it&source=gbs_ge_summary_r#v=onepage&q&f=false

Rossy

18. 07. 2019, 21:41

Středověké podkovy ze zaniklé středověké osady Konůvky DAGMAR ŠAUROVA

https://digilib.phil.muni.cz/bitstream/handle/11222.digilib/139280/2_ArchaeologiaHistorica_04-1979-1_29.pdf

Rossy

18. 07. 2019, 21:46

M. Beranová: Nejstarší slovanské podkovy a počátek novodobého zápřehu koní
https://www.academia.edu/32603106/M._Beranov%C3%A1_Nejstar%C5%A1%C3%AD_slovansk%C3%A9_podkovy_a_po%C4%8D%C3%A1tek_novodob%C3%A9ho_z%C3%A1p%C5%99ehu_kon%C3%AD_%C3%84lteste_slawische_Hufeisen_und_die_Anf%C3%A4nge_des_modernen_Pferdeeinspannens