Při zahrabávání své oběti našel poklad

O tom, že ne každý nález většího množství peněz je radostnou událostí, vypráví následující příběh, který se odehrál v Pardubicích v únoru roku 1608. Martina, syna nebožtíka krejčího Gedeona, poslala jeho matka v neděli (kolem 15. února 1608) do krčmy v Rohovládově Bělé se soudkem pálenky v hodnotě 1 kopy míšeňských grošů. Martin měl dále za úkol nechat si zaplatit dluh z minula, který činil také 1 kopu míšeňských, takže když zamířil z Bělé do Obědovic k panu Bořanovskému na svatbu jeho děvečky, měl u sebe 2 kopy míšeňských.

Domů do Pardubic Martin dorazil až ve středu, ale místo dvou kop míšeňských donesl jen jednu, protože tu druhou utratil. To samozřejmě rozčílilo Martinovu matku Annu Gedeonku, která svému synovi začala nadávat a mlátit ho polenem, jenže Martin jí poleno vyrval z ruky a praštil ji s ním po hlavě tak silně, že spadla na zem. Martin k ní přiskočil a začal ji polenem mlátit do hlavy až nakonec svou matku nadobro zabil. Z její rozbité hlavy tekla na zem krev, kterou Martin vytíral „mokřicí“ a ždímal do hrnce. Tělo mrtvé matky táhl Martin do sklepa, hlavu obalil nějakou plachtou a při kopání hrobu narazil v písku na 18 kop schovaných peněz (z výpovědi vraha není jasné, o jaké peníze se jednalo). Sklep poté zamknul na dva zámky a před setměním se vydal do Bohdanče do „rathauzu“ pít. Mimochodem v Lázních Bohdaneč je hospoda v přízemí radnice dodnes.

Když se po několika dnech chystal jít domů, zavolal si ho k sobě bohdanečský rychtář, zajal ho a odvezl do Pardubic k výslechu, během kterého Martin vypověděl v podstatě to, co je psáno výše, poté byl poslán do mučírny, kde vypověděl to samé, jenže vyslýchajícím se stále něco nezdálo. Při ohledání těla Martinovy matky bylo zjištěno, že její hlava byla i probodnuta ostrým předmětem, možná nožem. Martin byl tedy znovu předán k útrpnému právu, ale opět nepřiznal nic víc než to, co už vypověděl předtím.

Krutý rozsudek nad matkovrahem je zdůvodněn hezky napsanou úvodní větou: „Poněvadž tento Martin, syn nebožtíka Gedeona krejčího tak hanebného a neslejchaného skutku proti přísným přikázáním Pána Boha všemohoucího jest se dopustil a Annu, matku svou vlastní, kteráž jest jej netoliko pod srdcem svým nosila, bolestně na tento svět porodila, prsy svými krmila, z dětinství jeho pokrmem, nápojem i oděvem náležitě z práce rukou svých jako matka pracovitá a potřebná opatrovala, o jeho dobré se starala, zlejm se jí za to odměnivši nešlechetně, nevážně a násilně zamordoval…“

Martinův čin byl dále klasifikován jako kacířský a tyranský a vrah byl odsouzen k exemplárnímu trestu: kleštěmi mu byly zaživa utrhány všechny prsty na rukou, pak byl přivázán za koně a tažen po zemi na popraviště, které se nacházelo v Pardubicích na kraji dnešní ulice Na Spravedlnosti. Katové v období raného novověku obzvlášť dbali na to, aby odsouzený na popraviště dorazil živý a při smyslech. Na popravišti byla Martinovi useknuta pravá ruka, poté byl zaživa rozčtvrcen a čtvrtky jeho těla byly pověšeny na šibenici pro výstrahu ostatním. Poprava se konala v úterý po 1. neděli postní (Invocavit) 1608.

(Volně převyprávěno podle Martinovy výpovědi, kterou zaznamenal písař spolu s rozsudkem a která je v plném znění přepsána spolu s dalšími v knize Zločin a trest v Pardubicích 16.- 18. století; autorem knihy je historik a archivář Jindřich Francek.)