Trocha toho štěstíčka

Včera (=čtvrtek) jsem zas jednou vyrazil do lesa, ve kterém jsem našel zajímavou bojovou sekeru (příspěvek Bojová sekera Přemysla Otakara II.). Zhruba kilometr od místa nálezu sekery se totiž podle lidové pověsti měl v dávných dobách odehrát opravdu brutální masakr. Pověst zachytil jeden romanticky založený historik, který se shodou okolností narodil ve stejný den jako já, jen o 122 roků dřív. Na místa, o kterých píše ve svých pověstech, se často vydávám a skoro vždycky tam něco zajímavého nacházím, většinou stříbrňáky.

Na tom čtvrtečním místě měla údajně stát tvrz a v ní měl bydlet jakýsi dobrý rytíř, který byl trnem v oku loupeživým rytířům z nedalekého hradu, proto na jeho tvrz jedné noci zaútočili. Osádka napadené tvrze se prý snažila zoufale bránit, ale nebylo to nic platné, protože útok byl nečekaný a příliš tvrdý. Všichni lidé z napadené tvrze byli zajati, vyvedeni ven a jednomu po druhém byla na místě useknuta hlava. Krev tekoucí z těl nevinných popravených prý tehdy obarvila vodu v blízkém potoce na červeno.

Říká se, že každý den kolem půlnoci v tom místě bloudí ti popravení bezhlaví chudáci a hledají své hlavy, ale marně, protože si je odvezli útočníci sebou na svůj hrad a tam je nechali sežrat psům. Celé by to měla být jen pověst, protože August Sedláček se o žádné tvrzi v těch místech nezmiňuje, jen je zajímavé, že cca 1 km od toho místa jsem našel onu bojovou sekerku a také se zhruba v polovině 14. století uvádí jeden vladyka z blízké obce, který zákonitě musel bydlet v nějakém sídle. A na hradě útočníků z téhle pověsti je historicky doložen jistý loupeživý rytíř.

Na průzkum okolí bájného tvrziště jsem se vydal asi 2 hodiny před setměním a na místo samé jsem se dostal až skoro za tmy. Samozřejmě nic nenasvědčovalo tomu, že by tam kdy nějaká tvrz stála, takže jsem se otočil a zamířil k autu. Prošel jsem houštím a přede mnou se ukázal nádherný lesní svah. Řekl jsem si, že nepojedu domů, dokud ho trochu nepročešu. Nasadil jsem čelovku, vyměnil baterky v detektoru a začal s hledáním. Po chvilce se ozval signál z větší hloubky, prorazil jsem vrchní zmrzlou vrstvu půdy a z cca 20 cm jsem vytáhl VII krejcar Františka Lotrinského s dírkou.

Někde v těch místech u bájné tvrze podle výše zmíněného historika byla kdysi pastvina, kde mládež pásla dobytek. Na historické mapě na mapách.cz je skutečně v těch místech vyznačená louka, takže alespoň tahle informace bude zřejmě pravdivá. Až budou dny delší tak tam vyrazím na delší průzkum.

Při focení nalezené mince jsem kolem sebe slyšel v tom večerním ztichlém lese kroky – možná ti bezhlaví začínali s hledáním svých hlav – tak jsem to sbalil a po nejbližší cestě jsem to bral k autu. Kousek od cesty v lesním průseku hořel oheň. „Aby tam tak okolo něj sedělo 12 měsíčků,“ problesklo mi hlavou. Zamířil jsem k ohni, ale nikdo tam nebyl, tak jsem na něj naházel nějaké mokré větve a už jsem jel opravdu pryč.