Smrt má mělký hrob

„Podívejte, právě jsem vyhrábl šrapnelovou minu“ ukazuje pyrotechnik Miroslav Plášil (50). „Když na ní šlápnete, vyletí do výšky pasu dospělého muže a až pak vybuchne. Roztrhne se na stovky střepin, které doletí i sto metrů daleko!“ hrozivá věcička v jeho dlani je obalená rzí a blátem. Vypadá docela nevinně.

Je tu všechno
Tady můžete najít cokoliv, mává rukou pyrotechnik Josef Vlk (53). K odpočinku usedl na dvě protitankové miny, v jedné ruce má zapálenou cigaretu, druhou opatrně odkládá na zem skleněný granát se slzným plynem. Všechno, co měli Němci na konci války, tu je. Pušky, dva druhy německých samopalů a tři druhy italských, pancéřovky, miny, granáty, kulomety, letecké bomby, náboje všeho druhu, cihly TNT. Před chvílí jsme cihličku téhle výbušniny na zkoušku zapálili, ukazuje nám ohořelé místo na lesní pěšině. A podívejte-našli jsme samopal Erma, opravdový unikát!

Granát letos zabíjel
Hrátky se zbraněmi z lesa patří od války v jižních Čechách už téměř k folklóru. To ještě táta vykládal, jak s klukama nosili do školy náboje, vzpomíná rožmberský rodák v hospodě Pod Mostem. My samozřejmě taky, v lese se toho vždycky našlo dost. I kvérů jsme měli na půdách nepočítaně. Jako kluci jsme si hráli na bomby. To se dají na hromádku náboje a vůbec vše výbušné, co najdete. Několik nábojů otevřete a prachem z nich vysypete pěšinku od hromádky. Pak z bezpečné vzdálenosti prach zapálíte, zalehnete a těšíte se na tu šlupku! Nikdy nezapomenu, dodává další pamětník, který si také nepřál být jmenován, jak jsme granáty lovili ryby. Anebo jak jsme řvali, když jsme po sobě házeli slzné granáty. Přestože policie dělá přednášky o nebezpečnosti zbraní z lesa, pro pány kluky jsou to pořád skvělé hračky. Jsou jako my, šťouchá do mě stařík nad pivem, hrají si na hrdiny. Vnuk říkal, že na jaře ve škole klukům zabavovali náboje z aktovek. Munice z lesa však pořád dovede zabíjet. V šestačtyřicátém bomba roztrhala sedm dětí, dozvídáme se. A od té doby je stále něco. Jak je to dávno, co tady před hospodou našli ve Vltavě pod mostem ty letecké bomby? Anebo letos v Halámkách, tam dva čtrnáctiletí kluci našli v řece náboje a granát. Jednomu z nich bouchl granát v ruce, ten nepřežil. Druhý byl těžce zraněný.

Tiktak pod kapradím
Pohřebiště zbraní nalezli dobovými mapami a minohledačkami vybavení zlatokopové. Naštěstí včas zasáhla policie a svou nelehkou a nebezpečnou práci ztíženou hejny nelítosných komárů nastoupili pyrotechnici. Jsme půl kilometrů východně od horního zámku v jihočeském Rožmberku. Drobně poprchává, lesní úžlabina se leskne mokrým kapradím a voní čerstvě vykopanou hlínou. Za chvíli se bude smrákat, pětice pyrotechniků pomalu končí dnešní šichtu. Celý týden tu svýma rukama exhumovali pozůstatky druhé světové války. Kopeme jen krumpáčkem a lopatou, říkají. Žádnou techniku nemáme, i když bychom alespoň menší rypadlo moc potřebovali. Kdo nám ale na něj dá? Naopak minohledačka by tu byla k ničemu, pod zemí je víc železa než kamení. Mělké údolí u Rožemberka je přeplněné zbraněmi, které Američané v roce 1945 odebrali Němcům. Spojenečtí vojáci tu odzbrojili silnou posádku sídlící na hradě i zhruba tisícovku vojáků ustupující německé armády, která se jim vzdala do zajetí. S likvidací zbraní si však příliš těžkou hlavu nedělali. Naházeli je do rokle u potoka v lese nedaleko hradu a pomocí buldozeru zahrnuli zeminou. Navezli je sem, stejně jako na další místa jižních Čech a zřejmě netušili, kolik starostí po pěti desetiletích přidělají pětici pyrotechniků jihočeské policie a jejich pomocníkům. Leckde je ale ochranná slupka zeminy jen docela tenká. Kde všude Američani zahrabali německý vojenský materiál, to dnes nikdo neví. Tady u Rožmberka tikala časovaná bomba po dlouhá desetiletí naprosto nepostřehnutě. Až nedávné velké deště ukázaly, jaké zlé tajemství země skrývá.

Účet Rožmberk
Za týden práce našla pětice jihočeských pyrotechniků u Rožmberka 1049 pušek a samopalů, 215 kg nábojů, 160 kg TNT, 210 kg dalších trhavin, 500 roznětek, 23 protitankových a 17 protipěchotních min, 94 puškových a 79 ručních granátů a 34 pancéřových pěstí, zbytky výstroje včetně plynových masek a početných přileb wehrmachtu. Střelivo bylo na dvou náklaďácích odvezeno na vojenskou střelnici a tam odpáleno. Náklad třetího se zbraněmi putoval do šrotu, kde jej čeká přetavení na kov, který poslouží k mírumilovným účelům.

Hitem pistole s orlicí
Jihočeskými lesy kromě dětí po řadu let táhnou i party zlatokopů, kteří také hledají naleziště zbraní. Proč? Pokud vím, říká Miroslav Plašil, jde jim hlavně o medaile a přezky. Ty tu ovšem nejsou. Občas ale zřejmě najdou nějakou zachovalejší zbraň, která se dá po restaurování prodat. Jak je to s prodejem trofejních kvérů, na to jsme se zašli zeptat do jednoho z obchodů se zbraněmi ve středu Prahy. „Vy máte zbraně z války?“ zaplál mladému prodavači zrak, když jsem se zeptal, jakou cenu dnes může mít německý samopal zvaný kosa. Přineste ho ukázat, určitě se domluvíme! Za ten sapík vám můžu dát tak od šesti do dvaceti tisíc, podle stavu. Já mám doma kosu taky. Není problém na ní najít kupce, dobře jdou i další typy samopalů nebo vojenské pušky. Hitem mezi sběrateli jsou teď ale pistole Parabellum s přídavnou dřevěnou pažbičkou. Hlavně vyrobené za války, s vyraženou říšskou orlicí. Za takovou dostanete aspoň 17 tisíc. Co ale, ptám se, jestli mám doma jen hroudy bláta, ve kterých se skrývají půl století pohřbené zbraně? Vyvařte je pořádně, radí prodavač, a uvidíte. Někdy jsou tak zachovalé, že je stačí nakonzervovat a dodělat dřevěné díly. Jindy z několika poškozených kusů složíte jeden celý. Určitě ale přijďte! (Tenhle poslední odstavec jsem původně nechtěl napsat, ale takhle to vyšlo a četlo to určitě dost lidí a ani se nedivím že po přečtení článku si mnoho z nich myslí, že když uvidí někoho z detektorem, tak určitě hledá zbraně a chce na tom vydělat milióny. Je to smutný, ale co s tím člověk nadělá).

Převzato z časopisu: Květy a Expres
Napsal: Hynek Klímek
Foto: David Malík